Česky
English Polski

O rodinné tradici

Bylo, nebylo, dávno tomu pekla a malovala mladá maminka svým malým dcerkám perníčky .....
Opravdu to takhle začalo na počátku 70. let minulého století.
Ta maminka - DAGMAR HENDLOVÁ - tehdy studovala propagační výtvarnictví
a perník byl zatím jen jejím koníčkem.

O třicet let později se perníky pekly v pekárně a podle výtvarných návrhů naší maminky je, mimo ní samotné, malovalo šest maléreček. A vedle svých zaměstnání jsme pomáhaly také my dvě dcery.
Perník nás svou magickou silou přitáhl a za pár let docela pohltil. Záliba se nám tak, stejně jako kdysi mamince, stala obživou. Zrodila se tradice .....

Dnes už je naše maminka v důchodu. A my dvě ? Jak jinak, rodinné řemeslo je náš osud.
Máme sice už dávno každá svůj originální rukopis a používáme vlastní nápady, ale společné kořeny (díky, mami) jsou, a chceme, aby stále byly, na našich výrobcích patrné. Mám na mysli stejnou recepturu, stejnou techniku malování a stejnou kombinaci dvou barev:
bílé a jemné růžové.

Můj osobní vztah k tomuto řemeslu ale není tvořen jen rodinnou tradicí. Je velmi ovlivněn mým dlouholetým, silným vztahem k folklóru, zejména z oblasti Beskyd. Proto jsou mým hlavním inspiračním zdrojem lidové motivy z Valašska, Lašska a Těšínského Slezska. A když jsem se před několika lety přistěhovala do folklórně velmi živého regionu, do kraje na česko - slovensko - polském pomezí,
zjistila jsem, že místní, "gorolské" motivy mým výrobkům také velmi sluší…

Perníkový blog